Daddy Sad (Liyuu) – Ups and Downs

Daddy Sad většinu poroty zaujal svým euforickým zvukem, kterým mezi ostatními přihlášenými opravdu výrazně vyčníval. Skladba Ups and Downs je hravá a přitom ambiciózní, i když nám u ní automaticky naskakovala produkce zahraničních i domácích producentů (Iglooghost, Fvlcrvm atd.), které všichni už nějakou dobu známe a posloucháme. Daddy Sad se nebojí rychlého nepravidelného tempa ani pompézní gradace přes několik dramatických zlomů. Přitom se obloukem dokáže promyšleně vrátit k původnímu motivu, aniž by to působilo mechanicky. Určitě by se dalo zapracovat na mixu, učesání jednotlivých přechodů i na samotném závěru, který i přes dlouhou stopáž tracku – působí trochu nedotaženě (prostě najednou skončí), ale i tak jde o velmi nadějný příslib, který jednoznačně patří do našeho shortlistu.

Tomáš Jiřička (For all the Flesh) – Astral Tear

V letošním ročníku jsme mezi přihlášenými pozorovali výrazný nárůst popových ambicí. Mnohem více producentů a producentek se snaží psát opravdové písničky a nebojí se ani výrazného použití vlastních vokálů. Jedním z nejzdařilejších příkladů je skladba Astral Tear od producenta Tomáše Jiřičky aka For all the Flesh. Jiřička se hlásí k odkazu elektronického období Radiohead či Nine Inch Nails, kteří jsou ze synťákové skladby s industriálním nádechem jasně cítit. Svým dotaženým digitálním sound designem ale For all the Flesh rozhodně nezůstává jen u ohlížení se do minulosti a navazování na své hrdiny. Především v druhé půlce skladby přichází s opravdu strhující zvukovou kompozicí, které je působivá a přitom velmi chytlavá. Celkový dojem sráží jen nejistá práce s vokály, které až trochu zbytečně strhávají pozornost od dotažené instrumentální složky. I tak jde o velký objev.

Katarina Marosi – Let me see_Veru mi je dobre II

Slovenská sochařka s folklorním backgroundem sice pracuje s pianem, terénními nahrávkami či pure data, ale její jednoznačně nejsilnější stránkou je hlas. Ten celé porotě bez přehánění vyrazil dech a vlastně až trochu zastínil to, o čem má celý Bastl Electronic Track podle nás být – tedy samotnou elektronickou produkci. Tato stránka skladby Let me see_Veru mi je dobre II je sice dotažená a v dobrém smyslu slova minimalistická (až na trochu zbytečný hlukový závěr, který v celkové kompozici tracku nikomu z poroty příliš nedával smysl), ale postrádá něco, co bychom si s odstupem byli schopni vybavit. Rozhodně si ale všichni vybavíme ten HLAS a moc se těšíme, s čím Katarina Marosi přijde v budoucnosti.

Max Stejskal (20GO5) – voyage to the planet of spoiled hats

Max Stejskal aka 20GO5 se ve svém doprovodném textu hlásí k post-clubu, afro-futurismu či k britské klubové scéně, ale v jeho ambiciózním tracku voyage to the planet of spoiled hats těch vlivů najdeme ještě mnohem víc. Téměř osmiminutová koláž s dramatickou filmovou atmosférou (dávající vzpomenout třeba na starší soundtrackovou tvorbu Amona Tobina) a masivním basovým základem má rozhodně ambici vyprávět. A to se Stejskalovi daří i přes trochu přepálenou stopáž a lehce „fousatou“ IDM rytmickou složku. 20GO5 se daří držet naši pozornost citlivou prací s recyklací motivů, které se po celou dobu tracku opakovaně vrací v lehce obměněné podobě, až do velmi povedeného finále.

Prokop Šenkyřík – Ratio

Nejosobitější ambientní skladbu v letošním Bastl Electronic Tracku má na svědomí mladičký producent Prokop Šenkyřík. Kombinace minimalistického piana a field recordings na Ratio sice není nijak objevná, ale Šenkyřík umí bravurně držet napětí neobvyklým důrazem na jednotlivé prvky skladby v celkovém mixu. Šelest hmyzu či zvuky dopravy jsou výrazně prominentnější než v pozadí překvapivě utopený syntezátorový motiv, který přitom stále žene skladbu kupředu a dělá z ní mnohem víc než jen další zvukově dotažený organický ambient, kterého je na světě už teď opravdu hodně. Skvělá práce a velký příslib.

Dominika Zakovičová (domizako) – Harmless

Pokud byl v letošním ročníku jeden opravdu funkční a zvukově absolutně současný klubový track, je to právě Harmless od slovenské producentky Dominiky Zakovičové aka domizako. Ta se ve svém doprovodném textu hlásí k odkazu Sophie a z produkce je to jasně cítit. Harmless má sice velmi pravidelné tempo a z trochu mechanického přístupu ke kompozici jde hodně znát, že jde primárně o funkční munici pro DJs, ale Zakovičovou od zbytku přihlášených odlišuje cit pro negativní prostor. Její zmutované vokály a digitálně-industriální nádech plechových samplů tak mají opravdu šanci dokonale vyznít.

Antonín Závodný (sorbitol drops) – smoke in the bottle

Čistě po technické stránce je smoke in the bottle jednou z nejpůsobivějších skladeb z letošního ročníku. Produkce Antonína Závodného je precizní (i přes lehké nadužívání reverbu) a hlavně má v sobě dostatek hravosti, aby dokázala udržet potemnělou kompozici daleko k jakéhokoliv zvukového klišé a bubáckého patosu. Skladba tekutě meandruje od jednoho překvapivého momentu k druhému a je jen trochu škoda, že nedoplyne až k nějakému zapamatovatelnější vyústění. I přesto se porota jednohlasně shodla na umístění do letošního shortlistu.

Vítězové výzvy Bastl Electronic Track – Matouš Pospíšil & Šimon Pacek (Mezi patry klid)

Producentské duo Matouš Pospíšil & Šimon Pacek (aka Mezi patry klid) se v přihlášce hlásí k futuristickému odkazu jmen jako Arca, A. G. Cook či Iglooghost. Jejich hyperfolkový banger Lojza Kotřábek nám ale spíš než naleštěným sound designem učaroval svou hravostí a kompoziční promyšleností. Nikdo z poroty asi nečekal, že ta nejchytlavější věc v celém Bastl Electronic Tracku soutěži bude postavená na samplu Leoše Janáčka. Mezi patra klid ale tento kontextem zatěžkaný zdroj dokázali zbavit jakékoliv škrobenosti a s nebývalým vtipem a kreativní úsporností ho deformují až do euforicky provzdušněného finále, po kterém se v podstatě nejde neusmívat.