Pelhřimovy 2014

Vloni v únoru získala skupina Bratři Orffové za album Šero hudební cenu Apollo a s ní i nemalý finanční obnos od Ochranného svazu autorského. Ještě na pódiu při přebírání ceny tehdy mozek kapely Lukáš Novotný slíbil, že peníze vrátí zpět muzikantům z nezávislé scény a svůj slib splnil uspořádáním hudebního anti-festivalu Pelhřimovy 2014. Na poslední červencový víkend sezval do téměř zaniklé vesničky v slezském pohraničí Pelhřimovy téměř dvě desítky hudebníků z domácí nezávislé scény (Kittchen, Květy, Houpací koně, Kalle, Bonus a další). Na tři dny zde v opuštěné krajině vyrostl festival bez vstupného, honorářů, lineupu, reklam i sekuriťáků. Pelhřimovy 2014 tak dokázaly naplnit původního a dávno ztraceného ducha letních festivalů jako setkávání spřízněných duší.

Rozhovor

Hudební (ne)festvival Pelhřimovy 2014 zaujal svojí myšlenkou postavit masové letní akce na hlavu a oslavit hudbu v místech, kam by se nejspíše nikdy nedostala. Na naše otázky ohledně ideje a realizace akce odpovídal hlavní iniciátor Lukáš Novotný ze skupiny Bratři Orffové.

Vinyla: Kde se vzal nápad uspořádat Pelhřimovy 2014?

Lukáš Novotný: Byla to vlastně taková přirozená transformace myšlenky udělat několik koncertů Bratří Orffů v přírodě, na odlehlém místě a mimo běžný dosah civilizačních stereotypů. Ačkoli ten nápad působí jednoduše, realizace byla náročnější, než jsem očekával. Po obdržení částky 60.000,- Kč od OSA, která byla součástí odměny za vítězství v ceně Apollo, mi přišlo smysluplnější tenhle koncept přenést do koncentrovanější podoby. Více dnů, více hudby, méně peněz a více svobody. Udělat něco jak pro hudebníky, tak posluchače, kteří by se k vystoupením některých interpretů neměli šanci v tomhle regionu vůbec dostat. Vstupné bylo zdarma a celé to fungovalo skrze uzavřenou facebookovou skupinu a šuškandu typu pozvi svého kamaráda a ten zase toho jeho atd.

Vinyla: Měli jste nějakou hranici v počtu návštěvníků?

Lukáš: Strach z nějakého přepálení kapacity jsem neměl, protože jak se nakonec i potvrdilo, to místo bylo tak odlehlé a cesta komplikovaná, že dorazili jen ti, kteří opravdu chtěli a byli ochotni překročit práh určitého cestovatelského komfortu. Nakonec k mému překvapení dorazili nejen místní, ale i návštěvníci z celé republiky.

Vinyla: Jednou z myšlenek vašeho „komunitního festivalu“ bylo rozmazat hranice mezi diváky, účinkujícími a organizátory a vrátit se k jakési přirozené samoorganizaci nadšenců kolem hudby. Fungovalo to a neukázalo se nakonec, že to je jen utopie?

 Lukáš: Vše fungovalo velice přirozeně. Asi nejdůležitějším bodem bylo přesvědčit lidi, že je to myšleno vážně a nezklamat jejich důvěru. Velmi důležitý byl taky výběr místa. Volba padla na ruiny kostela Sv. Jiří z 12. století a téměř až mystické prostředí zaniklé vesnice Pelhřimovy na česko-polské hranici v osoblažském výběžku. Velká výhoda byla, že kostel má novou střechu a nehrozilo tak nebezpečí ze strany nepříznivého počasí. Navíc se ukázalo, že je tam až nečekaně dobrá akustika.

Jak dlouho trvala příprava celé akce?

Lukáš: Samotné přípravy nakonec trvaly asi dva měsíce a týkaly se především prosekávání tunelů v rozbujelé vegetaci kopřiv, které by propojily palouky, staré sady a ztracené úvozy. Tato místo potom sloužila jak pro kempování, tak krátké výlety po okolí, akustické produkce nebo jen čisté zevlování uprostřed zeleně. Zajištění elektrocentrál pro produkce a občerstvení, výroba latrín, hloubení odpadových děr nebo zajištění cisterny s vodou na umývání už byly práce pro posledních několik dní před začátkem.

Vinyla: Podle čeho probíhal výběr pozvaných kapel?

Lukáš: V prvním plánu šlo hlavně o kapely, se kterýma jsem se ten rok potkával na společných koncertech, nebo ve výsledcích různých hudebních anket a jejichž tvorba mi byla blízká. Navíc jsem to bral i jako vyjádření určitého tipu respektu k jejich tvorbě. Druhá skupina kapel byly ty, které mě zaujaly přímo během příprav, někdy i pár týdnů před začátkem. Hodně účinkujících mělo docela jednoduché technické požadavky, což bylo pro omezené technické podmínky velké plus. Nakonec za tři dny vystoupilo přes dvacet interpretů a to jak v útrobách kostela, tak okolní přírodě nebo u nočního ohně. Hodně příjemně mě překvapilo, že spousta účinkujících úplně přirozeně splynula s návštěvníky a rozhodla se svůj pobyt nečekaně prodloužit. Navíc si velmi vážím, že bez výjimky všichni zahráli pouze za náklady spojené s cestou.

Vinyla: Chcete ve festivalu pokračovat? Dá se vůbec podobná akce ještě zopakovat?

Lukáš: Dost jsem se bránil v souvislosti s Pelhřimovy používat slovo festival, protože to měl být pravý opak toho, jak jsou hudební festivaly dnes v drtivé většině vnímány. Tohle mělo být spíš takové setkání s lidmi, hudbou, přírodou a jejich společných podobách. Šlo opravdu o jedinečný zážitek, který měl sílu neočekávaného. Rád bych určitě zkusil udělat akci podobného charakteru, ale už trošku s posunutou hlavní myšlenkou. A možná by to mohlo vyjít ještě tento rok.

NOMINACE / POČIN / 2014